Jednou z vÄ›cí, které zajímají nejen dÄ›ti, je mimo jiné také otázka, jaké zbarvení má vlastnÄ› zebra. VÄ›tÅ¡ina z nás podvÄ›domÄ› pÅ™edpokládá, že se jedná o bílou barvu s Äernými pruhy. Je to proto, že bílou máme asociovánu s Äistotou, pÅ™iÄemž s Äernou je to naopak. OvÅ¡em je jasné, že naÅ¡e pÅ™edpoklady nemusí ani zdaleka odpovídat skuteÄnosti.

 

KoneÄnou odpovÄ›Ä nám může dát genetika. Můžeme analyzovat genotyp mnoha tÄ›chto zvířat, a to jak tÄ›ch ze zoologických. To bylo také provedeno, a výsledky byly pomÄ›rnÄ› pÅ™ekvapivé. Ukázalo se totiž, že odpovÄ›Ä je pomÄ›rnÄ› jasná.

 

 

Ta byla dále potvrzena také analýzou chlupů a kůže, kdy se vzaly kožní folikuly i chlupové váÄky a byly podrobeny kompletní analýze na přítomnost Äi nepřítomnost urÄitých barevných markerů. Podle nich se dá urÄit, která barva je ta původní.

 

Výsledkem bylo zjiÅ¡tÄ›ní, že základní barva zebry je Äerná. Bílé pruhy jsou pak způsobeny tím, že v daných pásech byl genem zablokován výskyt melaninu, který je zodpovÄ›dný za tmavé zbarvení jak kůže, tak i srsti. To je ostatnÄ› také důvod, proÄ je neosrstÄ›ný Äenich zebry Äerný.

 

 

Dává to smysl i z evoluÄního hlediska – ÄistÄ› bílé zvíře je mnohem nápadnÄ›jší než to Äerné. A vzhledem k tomu, že zebry se chtÄ›jí predátorům vyhnout, je jasné, že nejprve byly celé Äerné, pÅ™iÄemž bílé pruhy se objevily až pozdÄ›ji, když se vyvinulo stádní chování a ukázalo se, že Äernobílé zbarvení pÅ™ináší vÄ›tší výhody než nevýhody.

 

Je tedy jasné, že touto otázkou se již nemusíme zabývat, neboÅ¥ je vyÅ™eÅ¡ena s koneÄnou platností. To vÅ¡ak samozÅ™ejmÄ› neznamená, že máme vÅ¡echny odpovÄ›di. Například nevíme, kdy pÅ™esnÄ› se pruhy u zeber vyvinuly a jak tento vývoj probíhal. To je vÅ¡ak na delší výzkum, který je stále provádÄ›n. Není vÅ¡ak tak jednoduchý, neboÅ¥ nám chybí fosilní Äi jiné archeologické nálezy. Její vyÅ™eÅ¡ení by vÅ¡ak mohlo pomoci poodkrýt další záhadu v tom, jak evoluce vlastnÄ› pracuje.

 

Již od pradávna lidé chovají i domácí mazlíÄky. AvÅ¡ak na rozdíl například od hospodářských zvířat, zde se uplatnilo pouze velmi malé množství druhů, a to z celé živoÄiÅ¡né říše. ObecnÄ› chovaných jich je jen pár. To vybízí k otázce, proÄ se například vlci, a pozdÄ›ji psi, stali naÅ¡imi partnery, namísto tÅ™eba medvÄ›dů.

 

Zde je potÅ™eba si uvÄ›domit, že dobrý domácí mazlíÄek musí mít hned nÄ›kolik vlastností. Ty by mÄ›ly být přítomny již u jeho divokého pÅ™edka, byÅ¥ v menší míře a lze je zesílit peÄlivým chovem a Å¡lechtÄ›ním.

 

 

Jednou z nich je to, že musí být schopno si vytvářet sociální vazby. JistÄ›, můžeme říci, že u koÄek to neplatí, avÅ¡ak to není tak docela pravda. AÄkoliv se na své majitele neváží ani zdaleka tak intenzivnÄ› jako psi, pÅ™eci jen jim nejsou lidé až tak lhostejní. To vÅ¡e samozÅ™ejmÄ› pÅ™edpokládá vysokou emoÄní inteligenci, kterou zdaleka ne každý druh má.

 

Dále musí být relativnÄ› snadné o nÄ›j peÄovat. Pro běžného ÄlovÄ›ka by nemÄ›lo být tak obtížné vytvoÅ™it mu ideální podmínky k životu. Jen tak totiž bude zvíře skuteÄnÄ› prospívat a plnit svůj hlavní úkol, tedy být nám partnerem a pomocníkem.

 

 

Také by nemÄ›lo mít žádná negativa, která lidi odpuzují, jako například zápach Äi drápy, které poÅ¡krábou vÅ¡e, Äeho se dotkne, aÅ¥ už zvíře chce Äi nikoliv. To ze hry vyÅ™azuje například liÅ¡ky, které mají svůj charakteristický pach.

 

V neposlední Å™adÄ› se nám také musí líbit. JistÄ›, vkus každého ÄlovÄ›ka je jiný, avÅ¡ak asi vÅ¡ichni souhlasí, že koÄka Äi pes jsou roztomilí, kdežto například brouci nikoliv. Pokud se nám totiž zvíře nelíbí, pak jej také nebudeme chtít chovat.

 

Je tedy jasné, proÄ Ãºzkým výbÄ›rem proÅ¡lo jen relativnÄ› málo druhů, pÅ™iÄemž prakticky jen koÄky, psi a papouÅ¡ci jsou celosvÄ›tovÄ› rozšíření. A je to dobÅ™e. Pořízení zvířete není nÄ›co, co bychom mÄ›li brát na lehkou váhu. Koneckonců za nÄ›j budeme po celý jeho život zodpovÄ›dní.

Myslím si, že každý člověk má rád zvířata. Nemusí mít rád třeba například opravdu všechna zvířata na planetě, ale každý člověk má většinou nějaké zvíře opravdu hodně oblíbené, které by si také přál mít doma. Já si myslím, že kdyby každý člověk má doma alespoň nějaké zvíře, že by se také cítil opravdu více šťastnější. Protože zvíře dokáže člověka také zklidnit a dokáže se zvířetem také člověk relaxovat. Já o tomhle vím své. Protože mám doma dva psy a jednu kočku a řeknu vám, že když jsem opravdu nešťastná nebo smutná a potřebuji nějakou vzpruhu, tak tato moje tři zvířata jsou tady pro mě.

Opravdu se mi ještě nikdy nestalo, aby se mi neudělalo lépe, než když třeba na mě skočí pes a usne na mě. Anebo když se přijde za mnou pomazlit moje kočka, kterou mám už deset let a je stále čilá a má se k světu. Ovšem to bych ale nebyla já, abych zůstala pouze jenom u těch tří zvířátek. Ještě mám velikou zahradu, kde mám veliký kurník a mám tam dvě husy a také asi patnáct slepic. Baví mě to a já si vždycky říkám, kdyby všichni lidé alespoň takhle podporovali chov slepic a dalších zvířat, že by to byl opravdu lepší. Protože v dnešní době je všechno opravdu drahé. A všechny potraviny ze zvířat se k nám dovážejí většinou z ciziny.

Proč tedy například není více chovatelů, kteří by chovali třeba slepice na vajíčka anebo na maso? Podle mého názoru je to škoda, protože hodně lidí se stěhuje do města, kde tohle je samozřejmě nemožné, aby člověk choval slepice anebo husy či kachny. Takže jsem velice ráda, že naše rodiče se vůbec neodstěhovali z vesnice do města, protože jsme všichni zůstali na vesnici, kde je více také zábavy a také je tam mnoho způsobů, jak člověk může pracovat, nebo jak může podnikat. Já jsem vždycky chtěla podnikat v tom, že budu chovat zvířata a pěstovat opravdu hodně ovoce a zeleniny.